D7 Sociologie o životním prostředí

Stávající empirická literatura ukazuje, že environmentální postoje mají silné morální kořeny. Není proto překvapivé, že lidé se silnými environmentálními postoji se často angažují v environmentálních aktivitách, které jsou z čistě individuální perspektivy ztrátové a nevýhodné (např. Kaiser et al., 2010). Zakotvení environmentálních postojů v obecnějších hodnotových orientacích (např. Karp, 1996; Schultz a Zelezny, 1998) implikuje, že lidé se silnými environmentálními postoji by se měli obecně chovat morálněji, bez ohledu na kontext chování, tedy i v situacích, které nesouvisejí s ochranou životního prostředí. Abychom mohli tuto hypotézu ověřit, realizovali jsme sérii tří nezávislých kvaziexperimentálních studií s panelovým designem (N = 200 – 300) na vzorcích respondentů rekrutovaných z proprietárního panelu marketingové agentury. S využitím postupu kostka pod kelímkem (Die-Under-Cup paradigm, Fischbacher & Föllmi-Heusi, 2013) a s využitím Greenova a Paxtonova (2009) přístupu, analyzujeme nemorální chování účastníků našich studií, kteří mají možnost vydělat si podváděním ve studii vyšší odměnu. Výsledky našich studií ukazují, že lidé se silnějšími environmentálními postoji se chovají morálněji, než lidé se slabšími environmentálními postoji. Naše výsledky také ukazují, že tendence k morálnímu chování u environmentalistů nesouvisí s environmentálním kontextem situace, ale je zprostředkována morální identitou, která je u environmentalistů

Nákup ekologických výrobků je v literatuře typicky vysvětlován kombinací environmentální motivace, motivace související s ochranou zdraví (vlastní a blízkých osob) a bariér (představovaných vyšší cenou nebo horší dostupností ekologických výrobků). Avšak existence dodatečných bariér spotřeby ekologických výrobků způsobuje to, že spotřebitelům ekologických výrobků je připisován vyšší sociální status a spotřeba ekologických výrobků je vnímána jako statusový symbol. Bariéry spotřeby ekologických výrobků tak mohou, konzistentně s teorií okázalé spotřeby, zvyšovat motivaci spotřebitelů k ekologické spotřebě.
Pomocí série kvaziexperimentálních studií, v nichž manipulujeme vnímané bariéry spotřeby ekologických výrobků, testujeme vliv přítomnosti těchto bariér na vnímaný sociální status spotřebitele. Naše výsledky ukazují, že spotřeba ekologických výrobků je vnímána jako statusově vyšší než spotřeba konvenčních výrobků. Vyšší statusová hodnota ekologických výrobků je způsobena vyššími vnímanými bariérami ekologické spotřeby. Naše výsledky ukazují, že pokud se sníží cena a zvýší dostupnost ekologických výrobků, sníží se paradoxně motivace některých (statusově-motivovaných) spotřebitelů k nákupu ekologických výrobků.

Plýtvání potravinami je významný problém, který zasahuje do sociální, ekologické i ekonomické oblasti současné společnosti. Tato problematika je systematičtěji sledována od roku 2000 především v zahraničí. V České republice byla zatím pojímána spíše v podobě  dílčích studií a aktivit neziskových organizací. Obecně lze identifikovat několik úrovní plýtvání potravinami dle toho, v jaké fázi od samotného vypěstování až po zpracování spotřebitelem, který si jej zakoupí, vzniká.  Plýtvání potravinami probíhá především na úrovni domácností, obchodních řetězců, distribuce ke spotřebiteli a selekce během sklizně. Ve svém příspěvku se zaměřuji především na plýtvání vznikající v domácnostech. Příspěvek si klade za cíl seznámit posluchače s výsledky reprezentativního dotazníkového šetření, které se zaměřuje v prvé řadě na to, kde dochází k plýtvání potravinami, jak česká společnost vnímá naléhavost problému vyhazování potravin a jakou má obecně představu o množství nezkonzumovaných potravin. Dále pak i jaké bývají nejčastější příčiny vyhazování a naopak co respondenti vidí jako podstatné důvody k jeho omezení. Výsledky jsou zároveň zasazeny do širšího kontextu a konfrontovány se zahraničními výzkumy z Velké Británie a USA. Závěry poukazují na skutečnost, že je nezbytné o tématu hovořit a seznámit s jeho důsledky širokou veřejnost. Nelze říci, že by česká společnost tento problém zcela nevnímala, nicméně je patrné, že si uvědomuje jeho rozměry především na osobní úrovni, méně pak jako možný globální problém.

Cílem příspěvku je představit výsledky ze dvou dotazníkových šetření zaměřených na postoje k opatřením, která by mohla být zavedena v České republice na zmírnění dopadů sucha a povodní. Kvantitativní šetření jsou reprezentativní pro 8 regionů České republiky podle kvótních znaků (velikost místa bydliště, věk, pohlaví a vzdělání respondenta). V první vlně bylo získáno 3666 platných dotazníků a v druhé vlně 3222. Obě šetření byla uskutečněna na jaře 2016 prostřednictvím webového dotazníku zaslaného respondentům v aktivně spravovaném panelu, v němž je identita dotazovaných pravidelně ověřována. Tomuto kvantitativnímu výzkumu navíc předcházel kvalitativní předvýzkum, který zahrnoval 14 osobních rozhovorů poskytujících hlubší porozumění postojům a jejich kontextu. Výsledky dotazníkového šetření ukazují, že Češi v příštích 10 letech očekávají častější sucha a častější vlny horka. Téměř dvě třetiny dotázaných Čechů očekává v důsledku změny klimatu častější období sucha v regionech a polovina z nich rovněž očekává úbytek biodiverzity. Pokud se ptáme konkrétně na opatření proti povodním či suchu, Češi mají poměrně jasné představy o různých druzích opatření, která by se měla či neměla zavést. Češi mají tendenci podporovat opatření rozvíjející správu krajiny a využití existujících přírodních možností, přičemž zároveň mohou být zavedena technická stavební opatření s malým zásahem do krajiny, jako je budování malých vodních nádrží a rybníků a údržba a čištění koryt řek či potoků. Na krajské úrovni největší podporu získalo opatření na snížení škod ze sucha, které by do regionu přineslo zlepšení a vytváření více zelených a vodních ploch (71 %). Dále by jedinci v nadpoloviční většině uvítali informace o způsobech chování během sucha (58 %), budování malých vodních nádrží a rybníků (54 %) nebo regulaci spotřeby vody v období sucha (53 %). Můžeme shrnout, že z hlediska veřejnosti je nejpřijatelnější takový Národní akční plán adaptace na změnu klimatu, jehož cílem bude dosáhnout vysokého podílu přírodě blízkých opatření a bude podporovat pojištění škod ke zmírnění finančních dopadů sucha. Postoje jsou analyzovány za pomocí regresních modelů, v kterých jsou zahrnuty sociodemografické proměnné, vztah k nemovitosti, ve které respondent bydlí, záměr se v blízké budoucnosti odstěhovat, povědomí o riziku záplav v místě bydliště, sjednané pojištění proti živelním pohromám, dřívější postižení živelní pohromou a environmentální znepokojení.

Výsledky výzkumů veřejného mínění i akademických studií zkoumajících postoje veřejnosti k politickým rozhodnutím, návrhům a opatřením mohou zásadním způsobem ovlivnit rozhodování politických subjektů a především volených orgánů. Prosazování (nepopulárních) rozhodnutí a opatření může navíc skončit nepřijetím nástroje veřejností a jeho následným selháním. V případě komplexních problémů, jakým změna klimatu je, je na úrovni jejich politických řešení rovněž nevyhnutelná komplexita a provázanost nástrojů a aktérů. Roste proto poptávka po zkoumání faktorů a determinant postojů veřejnosti ke klimatické politice i k jednotlivým navrhovaným nástrojům a opatřením. Značný nárůst v počtu studií s tímto zaměřením vychází nabídce vstříc, vzhledem k metodologické a především konceptuální roztříštěnosti a neujasněnosti však chybí syntéza výsledků a kontrola jejich kvality. Příspěvek na základě rozsáhlé systematické rešerše empirických studií z posledních 15 let nabízí shrnutí a analýzu přístupů k měření tzv. přijatelnosti politických nástrojů na případu opatření s cílem zmírnit změnu klimatu a její dopady. V měření užívané pojmy, koncepty a operacionální definice přijatelnosti či podpory politických opatření (acceptability, acceptance, support) mohou vést k odlišným výsledkům (přestože deklarují stejný koncept) a ztěžovat jejich syntézu či srovnání. Navíc limitují zaměření pokládaných výzkumných otázek a řešených problémů na problémy pasivního přijetí a mohou tak poskytovat zkreslený obraz reality (s nímž dále pracují decision-makers v procesu formulace a implementace politických nástrojů). Cílem příspěvku je formulace doporučení a kritických bodů v rozhodování výzkumníků při měření postojů veřejnosti k politickým opatřením i při interpretaci výsledků měření.