C1 Bezdětná společnost? Proměny reprodukčního chování a možnosti rodinné politiky

Garant panelu: RNDr. Jiřina Kocourková, Ph.D., PhDr. Anna Šťastná, Ph.D.

1. 2. 14:50


Ideal family size measured by an adapted Coombs scale

Ladislav Rabušic, Beatrice Chromkova

Anotace

In light of the ongoing very low levels of fertility and population ageing in the developed countries, many studies focus on measuring fertility preferences, ideals, desires and final outcomes. Many researchers point to and discuss the gap between fertility ideals and outcomes (so called fertility gap). Previous studies on Czech population suggest that the low fertility trap hypothesis could be justified even in the Czech environment (see Rabušic and Chromková Manea, 2013). If the ideal family size is correlated with the actual number of children, then given the long term very low fertility level (it has been less than 1.5 since 1994), the new generations of Czechs grow in an environment, where the norm (standard) is a family with a small number of children. The recorded mismatch between ideal and realized fertility levels could be caused by the way how we measure ideals and preferences. The ‘two children’ model might be an expression of indecision or ‘I don’t know’ answer, as the social undesirability that deviates from the social norm of two, put presure on people to declare that they would like to have two children (e.g. Hin et al. 2011). The goal of this contribution is to explore ideal family size of the adult Czech population by use of an adapted Coombs’ measurement. We assume that by using subsequence options for the ideal number of children, we can bring new evidence in understanding the low levels of fertility in the Czech Republic. We work with the following research questions: 1) How do Czech respondents state their fertility ideals? 2) What are the main socio-demographic determinants of the ideal family sizes? and 3) Is this methodological tool appropriate to be used when measuring fertility ideals in the Czech Republic? We will work with survey data collected on a sample of Czech people at the end of 2015 (approximately 1 765 respondents). The sample is limited to people aged 18+ years and it is representative for this population. Certain differences can be found within population 18-45:  men have higher personal ideals than women; however these are lower when using combined Coombs measurement. Fertility ideals measured by classical instruments are fluid and change over time. Moreover, they strongly reflect social norms. Combined Commbs' fertility ideals better reflect people’s ideals as they are forced to take into account their real personal situation when asked to state their ideals.
We also argue that pronatalist policies that try to support the two-child ideal are not in place and state policies should be oriented on family in
general.

Podpora raného rodičovství formou rodičovského příspěvku – analýza dat příjemců příspěvku a souvislosti s porodností, trhem práce a službami péče o děti

Sylva Höhne

Anotace

V současné době je mezi českou odbornou veřejností mj. diskutována podoba a směrování (státní) rodinné politiky. Hledají se nová opatření či se navrhují úpravy těch stávajících, s cílem podpořit ekonomickou stabilitu rodiny a usnadnit harmonizaci pracovních a rodinných závazků jejích členů, a to jak v oblasti péče o závislé členy (především děti, příp. seniory), tak na trhu práce. Konkrétní úpravy jednotlivých opatření rodinné politiky sledují různé cíle, jejichž společným znakem je vytvoření vhodných podmínek umožňujících svobodnou volbu formy rodinného soužití, rozhodování o rodičovství a následné sladění osobních, rodinných a pracovních aspirací. Současně důraz na zvyšování porodnosti na straně jedné a na růst zaměstnanosti žen na straně druhé stupňuje nároky na komplexní a provázané nastavení jednotlivých opatření.
Jednou z nejvýraznějších podpor, která má z hlediska financí usnadnit rodičům počáteční fázi rodičovství je rodičovský příspěvek (RP). Ten je v současnosti vyplácen v rámci flexibilního systému na principu vyšší dávky po kratší dobu a naopak nižší částky po delší dobu, a to maximálně do 4 let věku dítěte a do vyčerpání stanovené sumy. V těchto mezích lze výši a délku pobírání RP měnit v zájmu naplnění aktuálních potřeb rodičů a jejich dětí.
Vzhledem k tomu, že stávající systém čerpání RP byl zaveden již v roce 2012, lze nyní do jisté míry zhodnotit, jak je tento příspěvek rodiči využíván a jak se změnila struktura jeho příjemců oproti předcházejícím rokům. Prezentace bude vycházet z dostupných dat databáze MPSV o příjemcích RP, která umožňují sledovat strukturu příjemců RP z hlediska jejich věku a pohlaví, věku dítěte, možnosti volby výše RP a délky jeho pobírání.
Jelikož možnost volby výše RP je navázána na předchozí mzdu žadatele, soustředí se prezentace rovněž na změny v nároku na RP v relaci k předchozí mzdě rodiče a nastíní, jak se promítají u jednotlivých příjmových skupin. Krátce se dotkneme i souvislostí změn systému vyplácení RP s vývojem porodnosti (např. meziporodních intervalů), zaměstnanosti (prostřednictvím statistik OECD) a docházkou nejmenších dětí do institucionálních služeb péče o děti (skrze statistiky MŠMT).
Analýza dostupných dat poukázala na fakt, že vzhledem k neustále rostoucí průměrné hrubé mzdě a určité stagnaci podmínek nároku na RP, dosáhne dnes na nejvyšší částku RP, resp. na samotnou možnost volby stále více žadatelů, což se ale zároveň odráží v poklesu „náhradového poměru“ výše RP vzhledem k předchozí mzdě. Ve věkové struktuře příjemců RP se jasně projevuje odkládání rodičovství do vyššího věku, naproti tomu flexibilita podmínek vyplácení RP může ovlivňovat rozhodování rodičů o početí dalšího dítěte (což naznačují zkracující se meziporodní intervaly). Obliba čerpání RP do 3 let věku dítěte přesto stále dominuje a dlouhodobě přetrvává. V nejvyšší částce (do 2 let věku dítěte) pobírá RP jen desetina všech příjemců. Statistiky trhu práce ukazují v posledních letech na rostoucí zaměstnanost žen s nejmladším dítětem do 5 let věku. Zvyšují se i podíly dětí v nejmladších kategoriích navštěvující mateřské školy.
Změny parametrů nároku a vyplácení RP by měly vždy vyjít z analýzy dosavadního systému, respektovat rozdílné potřeby rodičů a zohlednit vnější podmínky, hlavně ve sféře zaměstnanosti a dostupnosti služeb péče o děti.

Proměny rodičovské dovolené a časování narození druhých dětí: Česko-slovenské srovnání

Anna Šťastná, Jiřina Kocourková, Branislav Šprocha

Anotace

Výrazný odklad rození dětí do vyššího věku představuje v České republice jeden z nejnápadnějších rysů změn reprodukčního chování v posledním čtvrtstoletí. Odklad reprodukce bývá přitom dominantně spojován a odložením rodičovství a nárůstem věku matky při prvním porodu, menší pozornost bývá věnována odkladům dětí vyššího pořadí a tím i prodloužení intervalů mezi porody.
Cílem příspěvku je analyzovat změnu reprodukčních vzorců v časování narození druhých dětí a jejich možné souvislosti s nastavením rodinné politiky. Zaměřujeme se konkrétně na institut rodičovské dovolené jakožto klíčové opatření, které může významně ovlivnit schopnost žen i mužů nalézt rovnováhu mezi pracovními a rodinnými povinnosti v období péče o nejmenší děti. Nastavení systému rodičovské dovolené může mít vliv nejen na převažující typ péče o nejmenší děti, délku výhradní rodičovské péče a načasování návratu pečujícího rodiče na trh práce, ale může také ovlivnit načasování narození dalších dětí. Výzkumy ukazují, že jak délka rodičovské dovolené, tak i výše vyplácených dávek může mít vliv na plodnost, nicméně změny se projevují primárně ve změně časování následně narozených dětí (např. dobře zdokumentovaný je případ "rychlostní prémie" ve Švédsku z 80. letech 20. století, kdy došlo k prodloužení období po narození 1. dítěte, v jehož rámci je matce v případě druhého porodu garantován nárok na stejnou výši finanční kompenzace jako u prvního dítěte, což vedlo ke zkrácení intervalů mezi 1. a 2. porodem, ale také ke krátkodobému zvýšení úhrnné plodnosti, více viz Hoem 1990, 1993 a Andersson 1999).
Příspěvek analyzuje změny v nastavení rodičovské dovolené, resp. v měnící se délce možného čerpání rodičovského příspěvku v České republice, která byla nejprve v r. 1995 prodloužena ze 3 na 4 roky a v roce 2008 byl zaveden flexibilnější systém různé délky při výplatě různé výše příspěvku (tzv. „třírycholostní čerpání“ v letech 2008-2011 a od r. 2012 stanovení jednotné částky s možností jejího vyčerpání v průběhu 2-4 let).
Analýza je založena na kohortním přístupu a sleduje kohorty prvorodiček, kterým se narodilo první dítě v letech 1992-2012, s cílem analyzovat interval mezi prvním a druhým porodem a také celkový podíl matek, kterým se druhé dítě narodí. Vedle České republiky je provedena srovnávací analýza Slovenska, a to z několika důvodů. Obě země vycházejí ze stejného nastavení rodinné politiky před rozdělením v r. 1993. Navzdory podobnému vývoji nastavení rodičovské dovolené v průběhu 90. let se Česká republika vydala cestou zvyšování rodičovského příspěvku (od r. 2004) a jeho flexibilizace (od r. 2008), zatímco na Slovensku obdobné změny vedoucí k možnosti čerpat vyšší částku po kratší dobu neproběhly. Českou republiku a Slovensko zároveň spojuje to, že jejich rodinnou politiku charakterizuje explicitní familialismus podporující péči v rodině, nedostatečná síť předškolních zařízení, ale dlouhá a relativně dobře placená mateřská a rodičovská dovolená (Saxonberg, Sirovátka 2006; Szelewa, Polakowski 2008). Zároveň byl v obou zemích silně zakořeněn dvoudětný model rodiny, který zatím vzhledem k výrazným odkladům rození prvních a druhých dětí a jejich nedostatečnému „nahrazení“ ve vyšším věku bude v obou populacích pravděpodobně oslabovat.

Jeden příklad hledání nástrojů rodinné politiky na podporu rodičovství – otcovská dovolená

Věra Kuchařová, Kristýna Janurová

Anotace

Změny reprodukčního chování jsou často vysvětlovány rostoucím vlivem individualistických hodnot, které ovlivňují mj. i partnerské chování. Přitom rodina, děti a partnerství se stále umísťují na prvních příčkách životních hodnot. Co se ovšem proměňuje více, jsou názory na genderové role v rodině. Lze tedy jednu z příčin změn v reprodukčním chování hledat v charakteru soužití dnešních partnerských párů, v dělbě rolí mezi partnery a konkrétně v rozdělení péče o děti? Reflektuje dělba péče o dítě nové chápání genderové dělby rolí? Na tento konkrétní aspekt se zaměřuje navrhovaný příspěvek, a to detailnějším pohledem na akceptaci vybraného opatření rodinné politiky – otcovské dovolené. V současnosti diskutovaný koncept otcovské dovolené má přispět k větší rovnoměrnosti mezi rodiči v možnostech účasti na placeném zaměstnání i v podílu na výchově dětí. Příspěvek nejprve uvede toto opatření do kontextu dosavadních nástrojů rodinné politiky zaměřených na péči obou rodičů o nejmenší děti. Následně představíme výsledky dotazníkového šetření zájmu rodičů o otcovskou dovolenou realizovaného v roce 2015, které ukazují, že oproti dřívějším výzkumům nabývá na síle myšlenka vhodnosti střídání celodenní péče obou rodičů. V rozhodování rodičů o dělbě činností spojených s péčí o děti a se zaměstnáním hrají roli zejména finanční a pracovní důvody, ale také obecný postoj k rolím otce a matky v rodině.

Úvod > C1 Bezdětná společnost? Proměny reprodukčního chování a možnosti rodinné politiky