Panely

Název navrhovaného panelu je volně inspirován pracemi a myšlenkami Herberta Blumera [1954] a Nicose Mouzelise [1995]. Poukazuje na to, že řada z nás naráží ve svém bádání na určité limity, které nejsou dány omezeností našeho metodologického instrumentária, nýbrž jsou takříkajíc zakódovány či dokonce „předkódovány“ v teoretickém a konceptuálním aparátu, který jsme si zvykli – často po dlouhá desetiletí – nekriticky používat. Snad by zde bylo možné spatřovat i příčiny toho, že vývoj teoretického myšlení v poslední době do značné míry ustrnul. Velká část takto orientovaných badatelů nevynakládá svoji energii a invenci na promýšlení něčeho nového, nýbrž je utrácí v netvůrčích, povrchních a nekritických návratech k otcům zakladatelům a klasikům oboru (často navíc jen jejich vykladačům), čímž vzniká cyklus do sebe uzavřeného komentování textů jiných autorů. Karl R. Popper označil za hlavního hybatele vědy princip falzifikace; nicméně víme, že falzifikovat teoretické koncepce v sociologii je – vzhledem k tomu, jak jsou zkonstruovány – obtížné, ne-li nemožné. Podle našeho názoru to však nemusí znamenat, že by se na takový či podobný úkol mělo zcela rezignovat, či že nemá žádnou cenu se o něco takového snažit. Cílem navrhovaného tematického panelu je tedy především snaha poukázat na problematické, sporné či dokonce chybné předpoklady, z nichž dnešní teoretické myšlení v sociologii vychází, a pokus o jejich společnou diskusi.

K vhodným tématům a otázkám, na něž by se příspěvky v rámci navrhovaného panelu měly zaměřit, patří kupříkladu tyto:

• Skutečně dnes oblast sociologické teorie stagnuje?
• Kde všude můžeme hledat možné příčiny této situace?
• Je v sociologické teorii něco v principu „špatně“?
• Je oprávněný pocit, že sociologická teorie čerpá z některých chybných předpokladů? – Jsou tyto chybné předpoklady obsaženy už v dílech klasiků?
• Pozná se v sociologické teorii chyba?
• Má na uvedený stav vliv roztříštěnost a členitost našeho oboru?
• V jakém vztahu je postmoderní myšlení a sociologická teorie?
• Jaký má v dnešní době ještě význam navracet se k dílům klasiků?
• Které z aktuálních teoretických koncepcí se naopak zdají býti slibné?

Sociologickou disciplínu dnes v českém i mezinárodním kontextu výrazně charakterizuje její ideologická spjatost s (liberální) levicí, jež se projevuje jak v dominantních tématech její aktuální agendy (ne/rovnost, sociální spravedlnost, diskriminace, solidarita, emancipace), tak v jejím teoreticko-konceptuálním zakotvení a podobách veřejné angažovanosti. Tato vazba je v mnoha ohledech logická, přesto – jak dokládá přinejmenším historie disciplíny – nijak nutná. Uvedená situace nezbytně vyvolává otázku, co z této skutečnosti vyplývá a jak je jí potřeba rozumět. Jedná se o – progresivisticky nahlížený – zákonitý vývoj, ze kterého není cesty zpět ani úhybu stranou, nebo se jedná o pochopitelný, leč dočasný stav, který může v důsledku nástupu nové generace socioložek a sociologů doznat výrazných změn? Z jiného úhlu nahlíženo se lze ptát – existuje dnes prostor pro seriózní, přesvědčivou a společensky relevantní sociologii, která by čerpala tematicky i teoreticky z odlišných ideových (ideologických) zdrojů? A pakliže ano, jak by taková – kupříkladu konzervativní – sociologie mohla vypadat? Jaká aktuálně opomíjená či vytěsňovaná témata by mohla pro sociologickou agendu nastolovat a jaké odsunuté či zapomenuté teoretické perspektivy zviditelnit?

Panel může mít buď standardní konferenční podobu (prezentace plus diskuse k nim), případně formu jen „lehce“ moderované debaty nad tímto velmi aktualizovaným tématem. Případně může být i kombinací obého.
Náměty obsahu:

• Má společensko-vědní poznání vlast? A co sociolog? Jsou to divné otázky?
• Sociologie a zájmy sociologovy v této vědě.
• Vlast mezi Gemeinschaft a Gesellschaft.
• Proč sociolog zkoumal a zkoumá domov (doma): Česko /apod./ – Československo – Rakousko-Uhersko.
• Kolik měl vlastí československý sociolog? Ztratil nebo nabyl některé např. po roce 1992?
  Má vlast své zájmy v sociologii?
• K čemu a čím je vlast pro člověka v běhu jeho života?
• Sociolog kontemplující a bojující. Kam míří a zamíří – vědomě či nevědomě – český (či jiný středoevropský) sociolog?
• Patriotismus, nacionalismus a inter-nacionalismus v našich zkoumáních.
• Čím se vzájemně odlišují národní či zemské sociologie?
• Lokální patriotismus, „identitní“ patriotismy (postavené na činnosti a životním stylu), etc. – sociologická reflexe.

Cílem panelu je představit různá témata napříč metodologickými tradicemi, která mají jedno společné: ve svých metodologických komunitách představují živě se rozvíjející a diskutované metody, jejichž využívání je na vzestupu. Metody adresované v panelu představují současnou dobrou praxi nebo objevující se trend. Panel má ambici nejen přiblížit sociologické komunitě konkrétní metody, ale rovněž upozornit na koncepční uvažování, které se za jednotlivými přístupy skrývá, a tím naznačit rozmanitost ekosystému sociologické metodologie.

Principem tematického bloku by bylo prolínání prezentací a názorů/postojů metodiků z akademické sféry a metodiků realizujících praktický komerční výzkum. S rychlou expanzí výzkumných metod díky novým technologiím a se stále nižší ochotou některých skupin respondentů zapojit se do výzkumu zde vzniká otázka zda a za jakých podmínek lze kombinovat metody sběru dat, jakou vypovídací schopnost jednotlivé metody mají a jaké přístupy mají největší vypovídací hodnotu. Cílem bloku by bylo hledání spolehlivosti kvantitativních (kvalitativních?) výzkumných metod, případně jejich kombinace
V bloku vystoupí odborníci z akademické sféry spolu se zástupci komerčních agentur a budou společně hledat odpověď na otázku do jaké míry se sociologie a komerční výzkum potýká se stejnými problémy při sběru dat a případné kombinaci metod sběru dat. Při panelové diskusi můžeme také hledat způsoby, jak bychom mohli více při hledání otázek spojených s touto problematikou spolupracovat.
Možná témata:

• Nedeklarativní výzkumné metody: teoretická východiska a praxe
• Hodnocení vypovídací hodnoty výzkumných metod: co víme z praxe a co říká teorie
• Kombinace metod při sběru dat: východiska a možnosti
• Hodnocení kvality datových zdrojů: co lze ještě považovat za výzkum?
• Kvantitativní výzkum online: metodiky a vypovídací hodnota
• Metodika kontroly tazatelských sítí: teorie a praxe

V poslední době analýza sociálních (SNA) vychází z ústraní v českém sociálně-vědním výzkumu, v němž spočívala navzdory své světové oblibě. SNA je dynamicky se rozvíjející disciplínou, jejímž cílem je popis vztahů mezi aktéry. Jejich spojením je tvořena síť. To umožňuje SNA lépe zachytit sociální systém a jeho provázanost, než je tomu u klasických statistických přístupů předpokládající vzájemnou nezávislost aktérů. SNA tak umí exaktně popsat strukturu celé sítě, identifikovat nejvlivnější aktéry, jejich seskupení nebo využít sofistikované modely k operacionalizaci a testování sociálních procesů. V tomto panelu jsou vítány všechny příspěvky aplikující síťovou perspektivu ať již na data egocentrická nebo sociocentrická v nejrůznějších tematických oblastech od sociální deviace, přes online komunity až po politickou sociologii a sociální hnutí. Cílem panelu je nejen prezentovat výsledky síťového výzkumu v českém prostředí, ale také dále prohloubit spolupráci vědců a vědkyň na tomto poli, která nedávno započala v neformálním rámci Czech Network for Social Network Analysis (CNSNA). 

Panel se chce věnovat empirickým i konceptuálním analýzám všech relevantních dimenzí socio-ekonomických nerovností soudobé české společnosti. Bude zahrnovat, např. analýzy nerovností ve vzdělání, bydlení, příjmech, postavení na trhu práce, populačním chování i v kulturní, sociální a politické participaci. Nabídnuté příspěvky mohou (ale nemusí) k tématu přistupovat v komparativní perspektivě. Uvítáme příspěvky založené na datech z Českého socioekonomického panelu domácností (viz zde), panel je otevřený uživatelům jiných datových zdrojů a paradigmatických přístupů. 

Panel uvítá příspěvky, které z různých úhlů pohledu tématizují prostorové aspekty sociálních nerovností. Prostor hraje důležitou roli ve většině procesů, jimiž se nerovnosti utvářejí a reprodukují, ať už se jedná o tržní mechanismy, systémy sociálního zabezpečení a veřejné služby nebo každodenní praktiky. Z různých úhlů pohledu lze hovořit o tom, že prostor přispívá k nerovnoměrnému rozložení příležitostí a zdrojů, které tak jsou pro jednotlivé aktéry různě dostupné. V extrémních případech se prostorové aspekty nerovností projevují výraznou prostorovou polarizací, segregačními procesy, které mohou vést ke vzniku různě velkých lokalit s koncentrovanou chudobou a sociálním vyloučením. Prostor ovšem není pouze prostředím, v němž jsou nerovnosti utvářeny. Na základě existujících sociálních nerovností je také sám produkován. Mezi společností a prostorem tak panuje dialektický vztah. Na existující prostorová znevýhodnění reagují jedinci a skupiny vyvíjením různých praktik adaptace.
Uvítáme, když panel nabídne možnost mezioborové diskuse k tématu prostorových aspektů sociálních nerovností v různých prostorových měřítkách, od mikroúrovně až po úroveň rozsáhlých regionů. Proto zveme k podávání příspěvků výzkumníky ze širokého spektra vědních oborů zabývajících se tímto tématem, zejména uvítáme příspěvky mezioborové.

V panelu bychom rády vytvořily prostor pro představení výzkumů i teoretických příspěvků, které se otevřeně hlásí k sociologii města. Naším cílem je nejen připravit sekci, ve které by byly uvedeny nejnovější práce v tomto podoboru (rády bychom daly přednost prezentacím vycházejícím z aktuálně probíhajících nebo nedávno ukončených výzkumů kolegů a kolegyň), ale také zjistit, jaká témata považují autoři a autorky příspěvků za klíčová v současné sociologii města, a to jak v kontextu českém tak širším. V rámci panelu chceme debatovat o důvodech, proč právě tato témata v jejich pracích dominují, i o tom, proč některá naopak chybí. Zajímá nás také, jak badatelé a badatelky vnímají disciplínu sociologie města, jak sami sobě definují její úkoly i potenciální společenský význam. Proto vítáme zejména takové návrhy příspěvků, které vlastní výzkumy zasazují do širšího rámce sociologického zkoumání města a/nebo zahrnují úvahy o podobě a vývoji disciplíny. Rády bychom panel využily k případné debatě různých pohledů na tuto disciplínu, na její zaměření a výzvy.

Sociologie náboženství vypadá na první pohled jako živá součást širší rodiny české sociologie. Důkazem toho je početné množství publikací nejrůznějšího druhu, nemalý počet realizovaných grantových projektů i její aktivní sekce v rámci České sociologické společnosti. Při bližším pohledu je však možné zahlédnout rozporuplnější obrázek. Témata, jimiž se česká sociologie náboženství v uplynulých letech zabývala, vykazovala na jednu stranu konzervativnost a repetitivnost dominantních témat (sekularizace, „ateismus“, alternativní religiozita), na druhé straně roztříštěnost a marginálnost témat ostatních. S lehkou nadsázkou lze její dosavadní cestu vnímat jako ubíhající v mantinelech vymezených otázkou „Je česká společnost sekularizovaná/ateistická?“ s drobnými odbočkami do ztracena. Viděno zvnějšku je pak možné vyslovit podezření, že zbytek sociologické obce (nemluvě o obci mimosociologické) výstupy české sociologie náboženství zajímají jen do té míry, do jaké nabízejí odpověď na výše zmíněnou otázku. Takový obraz – o jehož validitě je možné a potřebné debatovat – je vzdálený tomu, který nám poskytuje pohled za české hranice, kde se sociologie náboženství projevuje jako tematicky bohatá a pestrá subdisciplína usilující držet krok s aktuální agendou obecné sociologie. Čím je tento kontrast způsoben? Do jaké míry ho můžeme vysvětlit odkazem na „omezenost zdrojů“ (lidských i materiálních) české sociologie náboženství a do jaké míry jsou ve hře jiné faktory? Co by mohla do budoucna česká sociologie náboženství nabídnout „přespolním“ – ať už jimi myslíme mezinárodní obec sociologů a socioložek náboženství, nebo širší českou sociologickou (či sociálněvědní) obec? Má česká sociologie šanci být mezinárodně i společensky relevantní (sub)disciplínou?

Krajské a obecní zřízení prošlo za posledních 16 (v případě krajů), respektive 26 let (v případě obcí) značným vývojem. Zásadní změny se vedle zřízení krajů týkaly přenášení působnosti státní správy na různé typy obcí (obce s rozšířenou působností, pověřené obecní úřady), financování územní samosprávy, možností podílet se na rozdělování či čerpání prostředků z evropských fondů atd. Proměny spektra politických stran a hnutí a jejich významu na národní a regionální úrovni se odrážejí ve složení politických reprezentací obcí a krajů, ať už v zastupitelských či exekutivních funkcích (zastupitelů, radních, starostů a hejtmanů). Naopak z mezinárodního hlediska se územní samospráva v ČR jeví naopak jako poměrně stabilní. Nedochází k masivnímu slučování obcí či jiné podobě konsolidace územní samosprávy, nezavádí se přímé volby starostů či hejtmanů atd.
K formulaci odpovědí na otázky „Kdo a jak vládne na radnicích a hejtmanstvích?“ vyzýváme autorky a autory ze společenských věd, zejména sociologie, ale i politologie, sociální geografie či antropologie. Máme zájem o studie zkoumající postavení výše uvedených aktérů v politickém systému anebo sociálních sítích, jejich názory a postoje, styly vládnutí, jejich kariéry a pozice v rámci vládnoucích koalic či jejich vztahy s politickými stranami. Uvítáme práce s jasně vymezeným analytickým rámcem, výsledky empirických analýz kvalitativní i kvantitativní povahy, komparativní studie, analýzy trendů atp.

Recently, Warsaw and other Polish cities have been engulfed by demonstrations against the winning party in the 2015 parliamentary elections and its conservative policies. Anti-government protests marked Bulgarian politics in 2013-2014. These are just some examples, but there are dozens of protest events going on everywhere all the time against or in support of various causes. From the perspective of the political system as a whole, the mobilisation of the populace is believed to have contributed to the demise of the pre-1989 communist regimes in some East European countries, most notably Poland, but in a different manner also, for example, Czechoslovakia and Romania. Social movements and mobilisation also played an important political role after 1989. In countries such as Slovakia (1998) and Serbia (2000) they were able to help topple populist leaders and dictators; in others, such as Hungary (2010), they helped install populist rulers aspiring to become dictators in a new post-liberal age. Although civil society and social movements in post-communist countries have often been regarded as weak, they have nevertheless existed in all of them and have evolved in different forms. Along with other political agents such as political parties, they have been visible actors in both democratisation and resistance to it in the post-communist region. And even though they continue to be overlooked or downplayed in some branches of the social sciences, it is impossible to make sense of political developments without taking them into account. Importantly, current European economic and identity crises have seemed to trigger a variety of popular responses contributing to a perceived change in the general political mood of post-communist societies. Therefore, this panel invites contributions on political involvement of social movements in post-communist politics and its current transformations.

Postkomunistické společnosti jsou i po více než čtvrtstoletí po demokratizaci specifické v mnoha ohledech. Jedním ze specifik jsou hodnoty a normy, které se velmi často liší v postkomunistických státech od hodnot a norem ve státech, které komunismus nezažily. Občané postkomunistických zemí se musejí na rozdíl od občanů tradičních demokracií vyrovnávat s diskontinuitou hodnot a norem daných změnou režimu. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že ani postkomunistické země nejsou z hlediska hodnotových orientací homogenní skupinou a i mezi nimi najdeme určité odlišnosti.
Tento panel vítá příspěvky, které analyzují specifika postkomunistických zemí v oblastech hodnot a norem.

Česká republika je charakteristická úrovní plodnosti pohybující se kolem 1.5 dětí na jednu ženu. Přetrvávání nízké úrovně plodnosti úzce souvisí s formováním nového modelu reprodukčního chování založeného na odkladu plodnosti do vyššího věku žen. Současně je příčinou nízká míra kompenzace plodnosti ve vyšším věku žen, jejíž výsledkem je rostoucí podíl bezdětných žen a mužů a klesající podíl rodin se dvěma dětmi. Založení rodiny s dětmi přestává být samozřejmou součástí životních plánů mladých lidí. Mladí lidé se tak častěji domnívají, že existují různé varianty životní stylu a že plnohodnotný život lze prožít i bez dětí. Pravděpodobně si více uvědomují, že jejich individualistické hodnoty jsou méně kompatibilní s rodinným životem. Do jaké míry je současný vývoj reprodukčního chování žádoucí z hlediska budoucích potřeb české společnosti? Prohlubuje se protiklad mezi zájmy jednotlivců a zájmy společnosti jako celku? Jaká jsou opodstatnění k tomu, aby se stát aktivně zabýval populačními otázkami? Podobné otázky nejsou středem zájmu pouze demografů a sociologů, kladou si je odborníci z nejrůznějších společenských věd, klade si je i široká veřejnost a v neposlední řadě i politici. V panelu by mohly být (1) příspěvky zaměřené na vybrané aspekty nového reprodukčního chování a (2) příspěvky zamýšlející se nad hodnocením současného vývoje a nad podmínkami,  které stát pro rodiny vytváří.

Mladým lidem připadá generace lidí ve věku nad 55 let obvykle nezajímavá, přestože se jedná o početnou věkovou skupinu aktivních lidí s příjmy a volností s nimi nakládat. Je příznačné, že dominantně mediálně i reklamně oslovovanou skupinou, pro kterou se tedy také například plánují marketingové strategie, je věková skupina 15-54 let. Lidé od 55 let připadají nezajímaví, ačkoli lze dokázat, že přinejmenším někteří z nich zajímaví jsou i ekonomicky, že je mezi nimi přibližně 1 milion osob, které mají peníze, čas, jsou ochotni utrácet za luxus, blbosti, plni si sny… Panel je navrhován jako odlehčení vědeckého tématu a klade si za cíl ukázat, že bonitní část nejstarší generace je zajímavá i marketingově, jaké poznatky přináší například sledování jejího chování na internetu apod. Téma je nepochybně zajímavé i z demografického či politologického hlediska, což by mohly být další inspirativní pohledy vedle hlavního sociologicko/marketingového a mediálního. Uvítáme proto různě tematicky laděné příspěvky, které otevřou nové pohledy na generaci 55+.

O tzv. „generaci Y“ koluje řada mýtů, domněnek a nepotvrzených zjednodušujících tvrzení; podle těch se pak při svém rozhodování či plánování nezřídka orientují nejen komerční subjekty, ale také státní a mezinárodní instituce.
Cílem panelu je jednak přinést pohledy na generaci Y z různých směrů , jednak vyvolat diskusi nad možnými implikacemi zjištění o této generaci (nejen) pro českou sociologii i společnost jako takovou.
Plánovanou součástí panelu je „talkshow“ se zástupci generace Y, která prostřednictvím interakce s publikem přinese hlubší vhled do uvažování a postojů dnešních mladých lidí.
Panel je otevřený příspěvkům kvalitativního a kvantitativního zaměření přinášejícím poznatky o generaci Y jak z českého, tak i mezinárodního prostředí.

České představy o mužství stojí na poměrně tradičně pojímaných genderově stereotypních základech. Stereotypní vnímání mužství a role mužů ve společnosti poskytuje velmi široký prostor nejen pro sociologickou analýzu, ale i pro každodenní reflexi kategorií jako například „správný muž“, „mužský styl“ či „mužský vzor“. I přesto se v sociálních vědách studiím mužů a mužství nevěnuje příliš prostoru a snahy o reflexi androcentrismu se nesetkávají s uznáním. Cílem panelu je otevřít diskuzi nad tématem konstrukce maskulinit v současné české společnosti a poukázat na provázanost konstruování mužství s kategoriemi moc a hegemonie. Otázka moci a hegemonie je v kontextu konstrukce maskulinit stále klíčová, a to nejen kvůli veřejně tolerovanému šovinismu, ale také kvůli (často vysokým) nárokům, které jsou na muže dnes kladeny. V panelu uvítáme příspěvky, které se věnují tématu maskulinit z různých úhlů pohledu a které zároveň reflektují mocenské vztahy mezi muži a ženami a mezi muži navzájem.

Příspěvky do panelu by se měly zabývat například následujícími otázkami:

• Proč jsou některé oblasti stále maskulinní záležitostí, a proč a jakým způsobem muži získávají výhody v zaměstnáních feminizovaných?
• Mohou nás zachránit tzv. noví muži? Je tento koncept aktuální a co přesně má dnes znamenat?
• Jak do současných představ o mužství vstupuje otázka moci a hegemonie?
• Co se můžeme dozvědět o českých mužích v souvislosti se současnou migrační/uprchlickou krizí?
• Jak by muži měli konstruovat svou mužskou identitu, aby nebyla v rozporu s demokratizačním požadavkem na rovné postavení žen a mužů v české společnosti?

Rozvoj technologií a medikalizace klíčových etap života proměňuje naše vnímání toho, kde jsou jeho hranice a jaké hodnoty, rituály i jednání s nimi spojujeme. Panel konference ČSS chce rozvinout debatu a sociologickou reflexi aktuálních přístupů k tématům, jako je prenatální život, vymístěná smrt, ale i „end-of-life care“, a zahrnuje momenty, kdy se tyto okamžiky časově nečekaně prolnou, jako je například perinatální ztráta. Patří sem i pohřební rituály nebo naopak zacházení s embyri a genetickým materiálem, zkušenosti porodů a úmrtí blízkých atd. Kde je hranice „živého“? Jaké jsou mechanismy re/produkce klíčových sociálních institucí s nimi spojených a co ovlivňuje jejich proměnu? Jak se promítají nové technologické a zdravotnické možnosti do každodenní praxe a jaké otázky si nad nimi může sociologie klást?
V panelu vítáme příspěvky kriticky reflektující takto vymezené hraniční zkušenosti života napříč disciplínami sociálních a humanitních věd, které zohledňují intersekcionalitu v přístupu k tématu jak v teoreticky, tak v empiricky založeném bádání.

Nemoc je determinována biologicky, psychologicky i sociálně. V současné společnosti se nemoc stává konglomerátem univerzálního vědění, společenských institucí a žité praxe jednotlivců. Sociologie chápe nemoc jako změnu sociální situace a zahrnuje aspekty zkušenostní, kontextuální i etické. V rámci tematického bloku preferujeme příspěvky patřící do vztažného systému „sociology in medicine“. Tento teoretický a metodologický přístup rozšiřuje tradiční biomedicínský pohled na zdraví a nemoc. Cílem příspěvků by mělo být hlubší posouzení sociálních souvislostí vzniku, průběhu či léčby nemocí.

V současné sociologické reflexi probíhajících sociálních změn zastává významné místo diskuse, která promýšlí vliv rozšíření Internetu a příbuzných technologií na společnost. Pochopení současné české společnosti není možné bez porozumění změnám, které v této souvislosti proběhly na úrovni společenských komunikačních struktur (makroperspektiva), na úrovni organizace a koordinace skupinových interakcí (mezopersektiva) i na úrovni každodennosti (mikroperspektiva). Velký podíl americké zkušenosti v této oblasti je často spojen s vytvářením takové teorie středního dosahu, která opomíjí otázku kulturněhistorických specifik a tím i otázku kroskulturní platnosti získaných závěrů.
Cílem tohoto panelu je proto pokusit se uchopit efekty těchto technologií jak ve společnosti oběcně, tak specificky ve české společnosti, tj. pokusit se odpovědět na otázku, zda a jak je česká společnost co do sociálních důsledků informatizace specifická.

Možné okruhy témat zarámované vlivem informatizace na českou společnost:

• změna komunikační struktury mezi společenskými subsystémy (média, politika, právo, ekonomika)
• informatizace mediálního světa – důsledky pro společnost
• mění Internet politiku? Internet, politická angažovanost a společnost
• mobilní komunikace a česká společnost
• specifika českého užívání internetu a mobilních telefonů
• proměny odporu, sociální hnutí v době Internetu
• česká organizační kultura a síťová organizace
• vliv na každodenní sociální život – mikroperspektiva
• informační přetížení – polarizují nové komunikační a informační prostory českou společnost?
• soukromé a veřejné
• reálné a virtuální – využívání informačních technologií jako sociální praxe
• socializace v informačním prostředí – mýty a fakta
• pravda v době informačního přetížení – důvěra v expertní systémy a proměna postavení vědy
• …

Práce je tradičním a současně velmi aktuálním sociologickým tématem. Opakovaně se vynořují otázky, do jaké míry globalizovaný svět práce formuje jednotlivé společnosti a do jaké naopak společnosti utvářejí své světy práce. Znamená přechod k průmyslu 4.0 natolik zásadní a dalekosáhlou změnu, že můžeme mluvit o přechodu ke společnosti 4.0? Panel je zaměřen na odbornou reflexi proměn, kterými procházejí česká, ale i jinak definované společnosti v poslední době, na analýzy trendů a projekce dalšího vývoje zejména v kontextu tzv. průmyslu 4.0 a jevů s ním souvisejících. Příspěvky se tudíž mohou věnovat tématům postupující digitalizace a robotizace světa práce, v jejichž důsledku se například předpokládá zánik pracovních míst i v době hospodářského růstu; strukturálním rozdílům dopadů těchto změn na různé kategorie zaměstnanců nebo sociálních skupin, jevům jako jsou prekarizace práce, cloud woking…, a tudíž i obecněji tematice zaměstnanosti, nezaměstnanosti a jejich vývoje. Souvisejícími tématy probíhajících změn jsou migrace za prací, slaďování rodinného a pracovního života v měnících se podmínkách, kvalita pracovního života, resp. pracovní stres, nebo role státu a sociální partnerů v uvedených procesech.

Evaluace v očích ekonomů je jinou evaluací než evaluace v očích sociologů. Nicméně pokusme se přes oborové rozdíly přenést a provažme poznatky obou oborů a vytvořme evaluaci novou „socioekonomickou“. Hodnocení intervencí (od projektů po legislativní zásahy státu) je téma, které provazuje oba zmíněné obory. Ekonomové stojí před otázkami, na které sociologové mnohdy znají odpověď či znají techniky, jak odpovědi hledat a naopak. Společnost je sociální, ale i ekonomický systém. Pojďme si tedy sednout ke kulatému stolu a hledejme společný jazyk. Příspěvky se mohou věnovat tématům jako je predikovatelnost důsledků intervencí na společnost, měření hodnoty intervencí, společenská hodnota a její pojetí, měření hodnoty statků (např. hodnota kulturního dědictví), společenské preference a jejich měření, výzkum či odhady, závislost hodnoty statků na bohatství společnosti, sociální rovnost versus efektivnost a metodologické problémy související s výše uvedenými tématy.

Panel si klade za cíl přiblížit nejen současný sociologický výzkum vztahu společnosti a životního prostředí, ale rovněž otevřít debatu o tomto výzkumu z hlediska jeho povahy a vymezení jako subdisciplíny sociologie, tedy environmentální sociologie, a jako součásti širšího teoretického i výzkumného bádání o povaze současné (české) společnosti. Panel je otevřen příspěvkům zaměřeným například na jednání a postoje jednotlivců, skupin i institucí ve vztahu k životnímu prostředí i jeho sociální a kulturní reprezentaci, na společenské a politické možnosti řešení problémů životního prostředí, na teorie vztahu společnosti a přírody i na úvahy o roli a povaze sociologického zkoumání životního prostředí. Další příbuzná témata jsou rovněž vítána.

Domov se přinejmenším od roku 2006, kdy Alison Blunt a Robyn Dowling vydaly zásadní monografii s jednoduchým názvem Domov (Home), postupně opět dostává do hledáčku společenskovědních disciplín. Na rozdíl od klasických studií domova 70. a 80. let však došlo k zásadnímu posunu zájmu a perspektivy směrem ke kritické analýze společenských procesů a sil, představ a praktik, prožitků a zkušeností, které se „doma“ potkávají a jejichž protnutím domov vzniká. Domov je tak v posledních letech chápán, zkoumán a teoreticky uchopován jako komplexní a komplikovaný, vznikající prostřednictvím každodenních praktik a ustavovaný na základě mnohosti rytmů (spolu)obývání konkrétních prostor, jako prodchnutý vzpomínkami a emocemi, sestávající z věcí a objektů, ale i představ na ně navázaných, a zároveň trvající, vyvíjející a proměňující se v čase. Jako zásadní pro studium domova se ukazují zejména otázka vztahu mezi materiální a imaginární rovinou domova a téma moci a identity při ustavování a praktikování domova, a to i napříč různými (časo)prostorovými měřítky (místo, město, stát). V souladu s tím se objevují hlasy, které domov chápou jako terén, kde je možné zkoumat konkrétní účinky moci i praktiky vyjednávání významů a identit, a odkud je možné skrze takto nastavenou mikro-perspektivu odhalovat společensky ustavené mechanismy reprodukce řádu a nespravedlnosti a ve výsledku i konstruovat kritiku současné společnosti.
Cílem navrhovaného panelu je nabídnout prostor pro diskusi současného stavu studia domova v české sociologii (a jejím blízkém disciplinárním okolí) na základě prezentace dílčích přístupů k domovu, konkrétním praktikám jeho ustavování, trvání i spotřeby i materiálního nastavení domova a představ, politik a moci v pozadí bytí doma, péče o domov, vzpomínání na něj či toužení po něm.
Domov nás zajímá jako minimální měřítko domu, bytu i zahrady, kde chceme zkoumat roli věcí, lidí a prostoru ve vyjednávání významů domova i jeho každodenní praxe. Chápeme bydlení i domov jako proces, ve kterém nerovnost a mocenské pozice mohou zásadně ovlivňovat jejich podobu. Uvítáme výzkumy založené na narativním výzkumu i etnografické studie domácností. Současně nás ale zajímají přístupy, které se zaměřují na jiná prostorová měřítka, než je samotný obývaný byt či dům, jako je například sousedství, město či krajina. Chceme si klást otázky: jak se k sobě mají byt, sousedství, čtvrť, město, krajina? Jak mohou ovlivňovat prožívání a interpretace domova? Jsou jeho nedílnou součástí? Jaký je domov mimo obydlí? V diskuzi chceme hledat jiná místa, která mohou být domovem, a to včetně domovů imaginativních a vzpomínaných, ideálních i ztracených.
Pro připravovaný panel uvítáme empirické, metodologické i teoretické příspěvky, které se váží k současným, výše popsaným, trendům výzkumu domova.

Migrace a migrační jevy představují aktuální téma, které je u veřejnosti i v různých médií kontroverzně a intenzivně diskutováno. V sociologii začíná zájem o migrace z empirického a teoretického hlediska ve 20. letech minulého století ve Spojených státech amerických, republice imigrantů, na univerzitě v Chicagu. V Evropě se sociologové začali zabývat migrací výrazně až v 70. letech 20. století pod dojmem rostoucí pracovní migrace (fenomén „Gastarbeiter“) v západních industrializovaných společnostech. Modernizace a vývoj úzce souvisí s migrací a můžeme se domnívat, že bez migrace by se moderní společnosti nemohly vytvářet ani vyvíjet.
Příchod nových, cizích migrantů vyvolává v příjímacích společnostech často strach, nejistotu a odpor. N. Elias a J. Scotson nevnímají migrační jevy prvotně jako „problém“, spíše v nich vidí specifickou formu skupinových vztahů v moderních společnostech. Migrační procesy jsou komplexní, co se týče procesu rozhodování k migraci, samotná migrace jako přesun z jedné země do druhé a integrace do či interakce s příjímací společností. V rámci interdisciplinárního přístupu se sociologie migrace zabývá migračními jevy a zkoumá její individuální a společenské příčiny a dopady pro zdrojové a příjímací společnosti a tím zapojuje i další sociologické disciplíny, jako např. sociologie rodiny, mládeže, urbánní sociologie nebo sociologie ekonomie do jejího výzkumného zájmu.
Panel „Migrace v moderní společnosti“ dává prostor diskutovat a prezentovat různé fenomény týkající migrace a integrace ze sociologické perspektivy. Tematicky tento panel zahrnuje výzkumy na mikro úrovní stejně jako studie teoretickým směrem, mediální obraz migranta a migračních jevů nebo otázky týkající se etnicity, vzory vnímání a vznik kulturních stereotypů, stejně jako diskurzy zabývající se „vlastním“ a „cizím“. Na makro úrovni panel „Migrace v moderní společnosti“ nabízí možnost diskutovat o migračních politikách jednotlivých států a důsledky těchto státních preferencí pro jednotlivé migranty i skupiny migrantů. Politická vůle, jaké migrační brány (migration gates) se otevírají a jaké zavírají, exkluduje určité skupiny migrantů, na druhé straně jiné migrační skupiny zase preferuje.

Migrace je globálním fenoménem dneška. Počet lidí, kteří z různých důvodů na krátkou či delší dobu přesidlují do jiné geografické oblasti, popřípadě zcela jiné země, každoročně roste v celosvětovém měřítku. Jde o jev, který přináší mnohačetné změny na individuální i společenské rovině v různých kontextech – v zemích vysílajících i přijímajících.
Zatímco ekonomické souvislosti migrace i otázka integrace imigrantů do české společnosti představují témata, jež jsou v českém sociologickém prostředí dobře ustanovena, otázky týkající se zdraví, nemocí i kontaktu migrantů se systémem zdravotní péče, včetně problému zdravotního pojištění migrantů, patří mezi relativně nové oblasti zájmu českých vědkyň a vědců. Přitom jde o problematiku, jež má zcela zásadní dopady nejen na životy samotných migrujících, ale i na zdraví a zdar celé společnosti, ať již té přijímající či vysílající.
Tento tematický panel se proto soustředí na zdravotní aspekty migrace, které představuje jako relevantní oblast sociologického bádání. Zahrnuje a vítá příspěvky z oblasti sociologie zdraví a nemoci a sociologie migrace, jež se souvisejícím otázkám věnují.

Cílem panelu je představit vybrané výsledky zejména z výzkumného šetření Aktér 2015 zaměřeného na obavy ze zločinu, důvěru ve společnosti a fenomén korupce. Příspěvky budou částečně navazovat na kapitoly z připravované monografie „Obavy ze zločinu: mýty a realita“. Záměrem je představit širší explanaci fenoménu obav ze zločinu a pocitu bezpečí v české společnosti. 

Co může přinést sociologie do praktického organizačního života, řízení firem, manažerského rozhodování? A jak je firma připravena sociologickou informaci zpracovat? Právě na tyto otázky se pokusíme hledat odpovědi na základě prezentací výstupů projektů, které v praxi využívají sociologický výzkum a další metody. V panelu budeme diskutovat např. možnosti měření  firemní kultury a spokojenosti zaměstnanců, možnosti identifikace problémů ve fungování skupin a další možné praktické využití aplikovaného výzkumu. Cílem naší diskuse by mělo být odhalení  škály možností, které aplikovaná sociologie organizaci nabízí a které jsou využitelné z hlediska manažerského rozhodování  nebo  výběru  poradenských intervencí do organizace. Zároveň budeme hledat odpověď na otázku, jak organizace a firmy co nejvíce „otevřít“ pochopení sociologické znalosti, aby nedocházelo k přílišnému zjednodušení či ztrátě podstatných informací.