A9 Sociologie domova

Garant panelu: Petr Gibas, MSc., Mgr. Barbora Vacková, Ph.D.

3. 2. 13:30

V bytě a v domě: Metodologická reflexe vedení výzkumu v domácím prostředí

Barbora Vacková

Anotace

Navrhovaný příspěvek bude zaměřen na nejmenší měřítko prožívání domova, které je spojeno s našimi byty a domy. Jeho cílem je představit metodologické možnosti výzkumů domova vedených přímo v domácnostech komunikačních partnerů a partnerek. Prezentace bude vycházet z konkrétních empirických dat získaných v průběhu výzkumu bydlení v baťovských domcích ve Zlíně (2008-2010) a výzkumu domova samostatně žijících mladých dospělých (2012-2014).
Naše metodologické putování nás s kolegy a kolegyněmi během práce na uvedených výzkumech dovedlo k přístupu známému v literatuře jako "affordance approach" (zavedený Davidem Claphamem). Zjednodušeně řečeno je jeho jádrem propojení významu, který komunikační partneři svým domovům (bytům, domům a jejich vybavení) a svému jednání přikládají, se studiem jejich sociální praxe, tedy jejich konkrétního jednání spojeného s budováním a prožíváním domova. A to nejen ve vztahu k ostatním lidem, ale také k materii, která jejich svět tvoří. Aby bylo možno naplnit ambice tohoto přístupu, je třeba využívat během práce různé typy dat a různé metody jejich sběru. Tato data a metody budou během příspěvku ilustrovány konkrétními příklady z uvedených výzkumů.
V první části tedy příspěvek představí metodu naší práce a její vývoj. Na uvedených konkrétních příkladech popíšu (1) výhody práce v tomto typu terénu, ale také její (2) metodologická úskalí. Konečně třetím cílem je diskutovat také (3) etické otázky přístupu do nejprivátnějších prostor komunikačních partnerů. Příspěvek tedy bude jednak reflexí v minulosti užité výzkumné metody/metod. Ve svém závěru  však bude směřovat především k diskuzi možností výzkumné práce v soukromém až intimním prostoru, ve kterém je výzkumník pouhým hostem. Závěr nabídne odpovědi na tyto obecné otázky:
• Jak se v takto vymezeném terénu pohybovat? Jak probíhá vyjednávání hranice, za kterou je výzkumník vpuštěn, a co ji určuje?
• O čem všem mohou domy a byty vypovídat, o čem naopak mlčí a lze to poznat?

Institut trvalého bydliště: domov jako rozhodnutí někde zůstat

Robert Osman, Ondřej Šerý

Anotace

Příspěvek vychází ze studie zpracované pro město Brno, s cílem popsat různorodost důvodů, kvůli kterým si lidé (ne)přehlašují trvalé bydliště právě do města Brna. Výzkum byl rozdělen do dvou částí, přičemž v první z nich se uskutečnilo 20 rozhovorů s obyvateli dlouhodobě žijícími v Brně bez trvalého bydliště, zatímco v druhé z nich pak 20 rozhovorů s obyvateli, kteří si změnili trvalé bydliště do Brna v průběhu posledních 12 měsíců. Důraz byl pak položen na mladé (25 – 40 let) a vzdělané (s dokončeným vysokoškolským vzděláním) obyvatele Brna, kteří vykazují nižší míru zakořeněnosti v místě, vyšší potenciál k migraci a častější zkušenost s tzv. translokalismem, tedy žití ve vícero lokalitách, na vícero místech a ve vícero obcích současně. Jednalo se o semistrukturované rozhovory, které se vedle otázek, týkajících residenční historie komunikačních partnerů a partnerek a zkušeností se změnou trvalého bydliště, zaměřovaly i na témata spojená se zabydlením v novém městě, zdomácněním nového města, stěhováním pocitu domova. Jinými slovy se začala objevovat otázka, která se nezaměřovala na domov v měřítku bytu či domu, ale v měřítku celého města. Tato otázka se ptala na velmi různorodé praktiky, kterými jedno město přestává být vnímáno a dokonce i nazýváno domovem a jiné se domovem naopak stává. Koexistence většího počtu domovů v různých městech se ukázala ve zkušenostech komunikačních partnerů a partnerek jako dlouhodobě neudržitelná a naopak byla chápána jako určité přechodné období spojené se stěhováním domova. Jinými slovy se ve výpovědích ukazovalo, že se domov stěhuje daleko pomaleji než lidé, že je spojen s celou řadou drobných činností, mezi které lze řadit například pořízení si privátu s pračkou, která umožní přestat se vracet každý víkend „domů“, nalezení partnerky či partnera, poznání jeho/jejích přátel, zorientování se v místní politické situaci či například nákup vlastní postele. Institut trvalého bydliště pak představuje určitý zlom v tomto stěhování domova, určité dokročení velmi dlouhého kroku z původní domoviny do domoviny nové, určitou poslední kapku či stvrzení rozhodnutí „být doma“ někde jinde. Hlavním cílem příspěvku tak je skrze tyto drobné aktivity přesouvání pocitu domova z jednoho místa do druhého představit domov, jako rozhodnutí zůstat nejen v bytě, domě či čtvrti, ale rozhodnutí zůstat v určitém městě.

Stáří bez domova (Domov ztracený, hledaný, nenalézaný)

Doc. PhDr. Dana Sýkorová, Ph.D.

Anotace

Domov ve stáří se na základě kvalitativních studií ukazuje být prostorem/místem speciálního významu (Sýkorová 2008, Sýkorová et al. 2014). Seniory je vnímán skrze hodnoty individuálního bezpečí, soukromí, nezávislosti i sociální integrace, představuje opěrný bod vyjednávané osobní identity. Silné sociální a citové vazby k domovu a věcem „z domova“ vyostřují rizika spojená s přemístěním ve stáří, zvláště jde-li o relokaci nedobrovolnou a především tehdy, je-li vynucena nedostatkem financí a ústí v bez-domovectví (Sýkorová 2016 ).
Osnovu navrhovaného příspěvku tvoří otázky: Co ve stáří znamená nemít konvenční domov, jaké významy senioři připisují ztracenému domovu/věcem; jakých významů pro ně nabývají místa, na která jsou odkázáni – azylový dům, noclehárna, atd., resp. jaký prostor a věci tvoří součást jejich strategií zvládání stáří a bezdomovectví či jaké strategie se k těmto prostorům/věcem vztahují; jakými způsoby vyjednávají identitu v tomto prostorovém kontextu? Odpovědi se opírají o data z hloubkových rozhovorů se seniory využívajícími služby pro osoby bez přístřeší, která byla získána v rámci kvalitativní empirické studie v letech 2014–2016. Analýza dat přináší obraz ztráty domova jako totálního vyvlastnění prostoru/věcí a zkušenosti stáří v prostorech cizích, nejistých, nebezpečných, stigmatizovaných a stigmatizujících, které se „stávají ´domovem´“ jen výjimečně, za zcela specifických okolností.

—————————————————————————————————————————————————————————————————
Sýkorová, D. 2008. Prostor a věci v kontextu stáří. Sociologicky časopis 44, 2: 401–421
Sýkorová, D., Nytra, G., Tichá, I. 2014. Bydlení v kontextu chudoby a stáří. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě.
Sýkorová, D. 2016. Sociální role chudého stáří. Sociologický časopis 52, 1: 27–5.

Snění o domově: materiální realita českých bezdomoveckých kempů

Karolína Pauknerová

Anotace

Stopy po přespávání bezdomovců jsou dnes běžnou součástí městské zkušenosti. Místa přespávání vykazují různé stupně propracovanosti, najdeme celou škálu od rozložených kartonů až po malé chaty. Příspěvek propojuje zájem o každodennost bezdomovců a praktiky spojované s bydlením či s domovem se zájmem o to, jak jsou kvazi-domovy bezdomovců prezentovány v dokumentárních filmech.
Jádrem příspěvku je analýza dokumentárních filmů o bezdomovectví v Česku (př. Láska v hrobě (David Vondráček, 2012); Místa mezi místy (Marek Matvija, EPOS 257, 2015) a Můj stan, můj hrad (Ivo Macharáček, 2004)) na dvou diskurzivních rovinách. V první rovině se zaměřujeme na kritické zhodnocení filmového sdělení o bydlení bezdomovců, druhá rovina se pak týká pouze zobrazené materiální reality kvazi-domovů oproštěné od komentářů. V analýze diskurzu filmového sdělení se soustředíme na filmové prostředky, výstavbu příběhu atp., zatímco v druhém diskurzu nás zajímají materiální asambláže, které tvoří zobrazované kvazi-domovy.
Dokumentární tvorba sice ilustruje společenský zájem o téma bydlení bezdomovců, ale také názor utváří. Na základě diskuse výsledků analýzy obou diskurzivních rovin v rámci společenskovědního bádání o domově a o každodennosti bezdomovců, bude možné ukázat, kde jsou styčné body a antiteze mezi filmovým obrazem a zájmem současné společenské vědy.

Úvod > Konferenční příspěvky > A9 Sociologie domova