A5 Sociální nerovnosti v prostorové perspektivě

Garant panelu: Mgr. Josef Bernard, Ph.D., Mgr. Petr Vašát, Ph.D.

2. 2. 14:50

Aplikace konceptu lokalit a relačního prostoru na diferenciaci venkovského prostoru

Vladan Hruška

Anotace

Cílem příspěvku bude upozornit na možnosti aplikace konceptů lokalit a relačního prostoru pro interpretaci procesu diferenciace venkovského prostoru. Příspěvek se snaží nabídnout určitý rámec k tomu, jak uchopit problematiku diferenciace prostoru a tedy i společnosti. Koncept lokalit vychází z politicko-ekonomických přístupů, které se v geografii prosazují od 70. let minulého století. Lokality jsou  z tohoto pohledu semiautonomní jednotky vytvářené skupinami aktérů a jejími sítěmi, které přesahují hranice lokalit. Prostory lokalit jsou – z pohledu relačního pojetí prostoru – konstruovány každodenní činnosti místních i nemístních aktérů – jsou tedy výsledkem každodenní činnosti, ale na druhé straně také nástrojem každodenního jednání. V rámci takových jednání hrají (nejen) ve venkovském prostoru klíčovou roli reprezentace prostoru jeho přímých uživatelů, ale také formální reprezentace prostoru institucionálních aktérů často značně vzdálených. Obojí reprezentace jsou do menší či větší míry odvozeny od stavu fyzického prostředí lokalit, na což upozorňuje Lefebvre a následně Halfacree ve svých konceptualizacích (venkovského) prostoru. Výše zmíněný rámec se pro pochopení diferenciace prostoru snaží autor příspěvku představit na empirickém příkladě Moravskoslezského kraje, resp. hlavních aktérů, kteří tamější venkov utvářejí.

Fungují periferie jako mechanismy sociální exkluze?

Martin Šimon, Josef Bernard

Anotace

V předloženém příspěvku představíme revizi nejcitovanějšího článku české sociologie z posledních let (Musil, Muller 2008) ve světle výsledků z výběrového šetření Periferie 2016, které bylo realizováno v rámci výzkumného projektu Socio-prostorové znevýhodnění obyvatel periferních venkovských oblastí.

– abstrakt upřesníme v průběhu listopadu

Levný život mimo město? Faktory ovlivňující vznik nových sociálně vyloučených lokalit na venkově v Česku

Jakob Hurrle, Lucie Trlifajová

Anotace

Mapování sociálně vyloučených lokalit (SVL) z roku 2015 poukazuje na nárůst těchto lokalit ve venkovských obcích. Podle toho mapování „více než polovina všech lokalit vznikla přirozeným sestěhováním z důvodu nižších životních nákladů (hlavně nájmu) a migrací za možností bydlení“.
Vznik nových lokalit na venkově může tedy být interpretován jako výsledek tržních mechanismů, formovaných rozdíly mezi náklady na bydlení ve městech a na venkově. Ekonomický kontext stěhování osob v situaci sociálního vyloučení je nicméně silně ovlivněn sociálními politikami. Sociální dávky na bydlení na jednu stranu umožňují chudým domácnostem pokrýt – jinak příliš nákladné – nájmy, zároveň ale ovlivňují nabídku nájemního bydlení a jeho ceny.
Jaké hlavní procesy ovlivňují nárůst počtu venkovských SVL? Jak podstatnou roli zde hrají rozdíly v nákladech na bydlení a jaké další faktory ovlivňují vznik těchto lokalit?
Zodpovězení této otázky vyžaduje v první řadě lepší porozumění procesům vzniku SVL ve venkovských obcích. V první fázi jsme proto vztáhli data o těchto lokalitách k datům ohledně regionálního rozvoje, s cílem analyzovat socio-ekonomický kontext jejich vzniku.  V druhé fázi jsme kontaktovali zástupce malých obcí, ve kterých vznikly nové SVL, s cílem lépe porozumět rozsahu a dynamice procesů utvářejících jejich vznik.
V třetí fázi jsme vytvořili modely zachycují ekonomické dopady odlišných strategií bydlení na celkové příjmy domácností, a to se zohledněním nastavením sociálních systémů. Poslední fáze pak bude konfrontovat předchozí zjištění se zkušeností osob žijících v SVL prostřednictvím rozhovorů ve vybraných venkovských obcích, kde podle mapování z roku 2015 vznikly tyto lokality nově.
Náš výzkum poukazuje na to, že nižší životní náklady nejsou primární faktorem ovlivňujícím stěhování mezi městy a venkovem. Dále ukazuje, že stěhování z měst není jediným faktorem vedoucím k nárůstu venkovských lokalit – i když je v některých případech podstatné, v dalších hrají podstatnou roli procesy (etnické) segregace.

Hledání analytických hranic tzv. sociálně vyloučených lokalit

Laco Toušek, Petr Kupka, Lubomír Lupták

Anotace

V posledních dvou desetiletích se (nejen) v českém akademickém, politickém a byrokratickém prostředí úspěšně etabloval koncept sociálního vyloučení (exkluze). Na základě předpokladu, že pozice jedince v sociálním prostoru je vyjádřena jeho místem ve fyzickém prostoru, obecněji, že mezi společností a prostorem existuje dialektický vztah, je za jednu z hlavních dimenzí působení exkluze chápáno prostorové vyloučení. Důsledkem tohoto mechanismu jsou prostorové formace, nazývané v diskursu sociální exkluze jako tzv. sociálně vyloučené lokality. Za tyto lokality jsou označována velmi různorodá místa co do jejich územního a stavebního charakteru, velikosti, hustoty, vlastnictví či historie. Na základě šetření realizovaného ve 13 krajích České republiky v takto označovaných lokalitách, se zabýváme otázkou, zda lze nalézt kritéria pro jejich analytické vymezení a vytvořit jejich typologii. Domníváme se, že je v tomto ohledu nezbytné zaujmout kritický postoj vůči dualistickému přístupu exkluze/inkluze a brát v ohledu specifický způsob postsocialistické produkce prostoru a sociálních nerovností.

Sociálně vyloučené lokality a jejich diskursivně-institucionální historie

Karel Čada

Anotace

Přestože problém chudoby nemůže být redukován pouze na sociálně vyloučené lokality, tato místa představují v Česku jeho nejvíce viditelnou a také nejvíce diskutovanou tvář. V jejich územní distribuci se odráží širší diference ve strukturální úrovni jednotlivých regionů. V takzvaných sociálně vyloučených lokalitách v České republice žije mezi 95 000 až 115 000, v roce 2006 obdobná analýza odhadovala celkem 60 000 až 80 000 (GAC 2015). Sociální vyloučení v Česku přestává mít svůj dominantně městský charakter. Sociálně vyloučení se stále častěji stěhují nebo jsou stěhováni do odlehlejších obcí s málo rozvinutou a málo funkční infrastrukturou. Ve svém příspěvku se zaměřím na sociologickou reflexi mapování sociálně vyloučených lokalit v ČR a na koncept sociálního vyloučení jako takový v kontextu sociálních politik i výzkumné praxe. V českém prostředí platí, že koncept sociálního vyloučení je v současnosti dominantní jak v analytickém, tak i praktickém přístupu k chudobě. Příspěvěk vycházející z tradic historického a diskursivního institucionalismu se věnuje vývoji tohoto konceptu v českém prostředí a identifikuje faktory, které přispěly k etablování jeho klíčové pozice v sociální politice zaměřené na chudé. Příspěvek vychází z analýzy dokumentů a kritické reflexe výzkumů, na kterých se jeho autor podílel. V závěru příspěvku diskutuji ambivalentní pozici etnicity při vymezování sociálního vyloučení i roli prostoru při konceptualizaci sociálních nerovností.

Úvod > Konferenční příspěvky > A5 Sociální nerovnosti v prostorové perspektivě