B3 Maskulinity v českém kontextu

Cílem příspěvku je prozkoumat a diskutovat, jak muži konstruují svou mužskou identitu. Resp. jak by ji mohli, resp. jak by ji měli konstruovat, aby nebyla v rozporu s demokratizačním požadavkem po rovném postavení mužů a žen ve společnosti.  Příspěvek mapuje vztahy mužů k problému rovného postavení žen a mužů ve společnosti a vychází z předpokladu, že téma moci je pro porozumění konstrukci maskulinit zásadní. Zmapujeme různé proudy mužského hnutí ze světa a jejich ekvivalenty z ČR. Budeme kriticky reflektovat jejich: 1) cíle, témata a teoretická východiska, 2) vzájemné vztahy, 3) vztahy k různým směrům feminismu. Budeme diskutovat, do jaké míry jde především o reakce na feminismus a do jaké o snahu reprezentovat specifické mužské zkušenosti či témata. Důraz bude také kladen na reflexi českého kontextu, tj. hlavně na otázku, nakolik, jak a proč nás ovlivňují představy o mužství z období státního socialismu. Obecněji příspěvek představení rámec nově se ustavujícího oboru kritických mužských studií včetně teoretického ukotvení (sociální konstruktivismus).

Dynamika genderově výrazně nevyvážených pracovních kolektivů je vždy specifická – ať už se jedná o ženy v maskulinizovaných zaměstnáních nebo o muže v zaměstnáních feminizovaných. Rozhodně však není stejná. Teorie tokenismu, se kterou již v roce 1977 přišla Rosabeth Moss Kanter, upozorňuje na výjimečné postavení tokenů (tedy těch, kteří jsou minoritou v majoritě), které jim přináší několik výhod i nevýhod v daném pracovním prostředí. Zatímco však ženy čelí v typicky mužských odvětvích spíše podceňování a nepřátelství a svou pozici si musí vybojovat, muži v ženských odvětvích jsou přijímáni s nadšením a očekáváním změny. Například v prostředí feminizovaného primárního školství, ze kterého tento příspěvek vychází, panuje představa, že muži přinášejí do ženského pracovního kolektivu něco jedinečného a výjimečného, tedy že jejich maskulinita může vyléčit všechny neduhy tohoto feminizovaného prostředí. Toto uvažování je rámováno nativními kategoriemi jako „mužský styl“ či „mužský vzor“, které se opírají o velmi tradiční rozlišování mezi proti sobě stojící maskulinitou a femininitou. Příspěvek vychází z kvalitativního výzkumu prováděného v mateřských a základních školách.

Gender představuje důležitou kategorii studií vědy, která je v tomto smyslu představována a přijímána v českém prostředí primárně díky mnohaleté práci oddělení NKC – Gender a věda (dříve NKC – ženy a věda) Sociologického stavu AV ČR. V rámci výzkumných činností a aktivit směřujících k prosazení větší rovnosti v české vědě s důrazem na přírodovědné a technické obory se coby členka daného oddělení účastním projektu Trigger (http://triggerproject.eu/), jehož cílem je přispět k větší genderové rovnosti v rámci zúčastněných institucí z partnerských zemí (za ČR se jedná o VŠCHT). Doposud na VŠCHT proběhlo dvacet polostrukturovaných rozhovorů se ženami a osm s muži, jež se zaměřují na nejrůznější aspekty vědeckého i osobního života (Víznerová, Nyklová 2016). V příspěvku se zaměřím na analýzu těchto rozhovorů s cílem zjistit, zda a nakolik je věda ve výpovědích vědců a vědkyň pojímána jako mužský či maskulinizovaný projekt. Otázky, na které se ve svém příspěvku zaměřím, jsou: Vnímají vědci a vědkyně vědu – a specificky chemii – jako genderovanou? Pokud ano, jak se to v jejich výpovědích projevuje? Jak definují vědu? Existuje vztah mezi jejich názory na role žen a mužů ve společnosti (a vědě) a tím, zda sami sebe vnímají jako vědce a vědkyně? Analýza přitom naznačuje, že vědu jako maskulinizovaný projekt vnímají vědci i vědkyně, přičemž tento „fakt“ ovlivňuje jejich vědecké dráhy různými způsoby v závislosti na tom, jakou maskulinitu/femininitu performují.