V sekci Program se toho bude v následujících týdnech hodně měnit: právě pro vás připravujeme odborný program s více než stovkou zajímavých příspěvků.
První vlaštovkou těchto změn jsou ochutnávky z programu, který pro účastníky konference pořádají studenti v rámci Studentské sekce, a anotace plenárních přednášek prof. Jiřího Přibáně
Právo – nejstarší sociální věda?
Sociologie práva jako vědecká disciplína se ustavila na počátku 20. století, ale právo a zákony jako metafora sociálního řádu tvoří neodmyslitelnou součást mytologického i filosofického myšlení. Pojmy jako „přirozené právo“ nebo „duch zákonů“ patří k počátkům moderních sociálních věd zrovna tak, jako klasické sociologické představy o modernizaci jako pohybu „od statusu ke smlouvě“ nebo o protikladu „represivního a restitutivního práva“ coby „indexu sociální solidarity“. Předmětem této přednášky proto bude genealogie sociologie práva a její vztah k současné sociologické teorii, a to především k teorii autopoietických systémů a Luhmannovu pojetí tzv. sociologického osvícenství.
a prof. Ilji Šrubaře
Sociologie jako sociologie vědění
Výpověď sociologie vědění, dle které sociální kolektivy produkují sebepopisy, jimiž se samy programují, představuje – slovy Roberta Mertona – kopernikánský převrat v pojímání společnosti, jejíž autogenetický charakter se tak stává zřejmým. Analyza semantiky narativů, jimiž se společnosti vnímají, tak ztratila charakter pouhé kritiky ideologií a stala se nutnou komponentou rozboru vznikání a proměn struktury společností, kde pluralita sebepopisů a jejich střety v rámci mocenských diskurzů hrají centrální roli. Innovativní potenciál tohoto převratu lze sledovat na mnoha rovinách. Tím, že takto obrátila pozornost k roli diskurzu, medií a sebedefinice kolektivů v konstrukci společenské skutečnosti, či skutečnosti vůbec, otevřela sociologie vědění nejen nová pole zkoumání a reflexe v řadě humanitárních oborů, jak lze pozorovat na jejich „postmodeních“ proměnách, ale i cesty spolupráce s nimi. Pohlédneme-li optikou sociologie vědění na sociologii samotnou, pak vidíme, že i tato přispěla do archivu sebepopisů moderny liberálními i kolektivistickými narativy, které k programování společnosti podstatně přispívají. Retrospektivně se zde objevuje i jistá cyklická dynamika, v níž se intensita vlivu liberálních a kolektivistických narativů střídá. Zde dochází ke střetu proměnlivosti režimů s linearitou biografií aktérů, který nutí ke změně v pojímání společenské a individuální normality.
Třešničkou na dortu ochutnávek je Společenský večer, který se bude konat v prostorách Galerie kavárny Louvre a nebude jen příležitostí k setkání s kolegy z celé republiky, ale i k tomu, dozvědět se o českých sociolozích něco navíc.